Existuje mnoho náznaků, že se předchůdci dnešních běžek používaly i v dřívějších dobách, ale s jistotou pochopitelně nelze určit nic podrobnějšího.

Od roku 1557 se objevují podrobnější písemné zprávy, a to zejména v latinském díle "Historia de gentibus Septentrionalibus" od arcibiskupa z Uppsaly ve Švédsku, který v něm pojednává o lyžích, jako o "plochých, dlouhých a u špice nahoru zahnutých dřevěných botách". Na jiném místě lze nalézt stručný odkaz na techniku pohybu vpřed.

V této době, přesněji v roce 1520, se také odehrává legendární příběh Gustava Vasy, který projevil své rozhořčení nad lhostejností svých krajanů proti dánskému područí, a vypravil se na cestu dlouhou 90 km ze Sälenu do Mory, aby utekl ze své země.

Byl ovšem zavolán zpátky s prosbou, aby se zúčastnil povstání proti Dánsku. V roce 1523 se stal švédským králem (do jeho smrti v roce 1560) a od té doby je označován za "otce vlasti".

V upomínku na slavného Vasu se od roku 1922 pořádá Vasaloppet, v překladu Vassův běh, bezesporu nejtěžší a nejslavnější ze všech závodů na světě v severském sportu běh na lyžích.

Je však jisté, že od roku 1200 to byli Sámové (někdy také označováni jako Laponci), kteří byli mistry v lyžařské technice a ve výrobě lyží a jenž se určitě nejvíce zasloužili o rozšíření běžek v Norsku a o celkové používání lyží.

V Itálii se považuje za vůbec prvního lyžaře Francesco Negri, farář z Ravenny, který se během své cesty po Laponsku v roce 1660 pohyboval mimo jiné i na lyžích. Po ctihodném otci Negrim není v Itálii až do roku 1886 jakýkoliv odkaz na nějakého "lyžaře".

Tehdy si přivezl domů Edoardo Martinori Romano ze svých cest po Laponsku pár lyží. O deset let později začal s lyžováním Paolo Kind. První závod v severském běhu na lyžích, přístupný ovšem tehdy pouze vojákům, se konal roku 1898.

Začátkem 20. století se začaly zakládat ty vůbec první běžkařské kluby. První byl založen v Turíně, pak v Miláně a v Janově. V roce 1920 byla založena Italská federace zimních sportů (Federazione Italiana Sport Invernali), dnešní FISI, která byla založena hrabětem Aldo Bonacossou.

Běh na lyžích se velice rozmohl zejména v průběhu první světové války, kdy se jednotlivé sportovní svazy spojily, a kdy zde začali působit i velmi zkušení zahraniční učitelé.

V roce 1903 vynalezli Victor Sohn a Bilgieri lyžařský vosk. Do té doby byla totiž k oněm dnes již známým způsobům péče o lyže používána jen tulení kůže, která byla nalepována na spodní stranu lyží. Hlavní složkou tohoto nového vosku byl vosk včelí, jenž kromě toho, že lyže lépe klouzaly, bránil určitým způsobem i sklouzávání zpět.