Národní park Stelvio

Italský národní park Stelvio (celým názvem Parco Nazionale dello Stelvio) má rozlohu 134.620 hektarů, což z něj činí jeden z největších přírodních parků v Evropě a jedno z největších chráněných území v Alpách. Je rozdělen do čtyř italských provincií:

• provincie Sondrio v Lombardii

• provincie Brescia v Lombardii

• autonomní provincie Bolzano - Jižní Tyrolsko, Trentino - Alto Adige

• autonomní provincie Trento, Trentino - Alto Adige

Hranice:

Národní park hraničí na severu s údolím Munstertal ve Švýcarsku (Val Müstair) a s Vinschgau (Val Venosta), na východě je to Val d'Ultimo, na jihu Val di Sole a Vallecamonica, a na západě Veltlin (Valtellina) a Val di Livigno.

Navíc hraničí na severu se švýcarským národním parkem Engadin v kantonu Graubünden a na jihu s Regionalparkem Adamello v Lombardii.

V tomto národním parku se nachází celá oblast vrcholků Ortleru a Monte Cevedale z pohoří Ortles.

Klima a nadmořská výška:

V národním parku Stelvio se vyskytují všechny alpské klimatické zóny:

• ode dna údolí v dolním Vinschgau (Val Venosta) u Latsche (Laces) v nadmořské výšce kolem 650 m

• nad zalesněnými svahy v nadmořských výškách od 700 do cca 2.100 m

• na travnatých svazích a na horských pastvinách v nadmořské výšce 2.100 m až do nadmořské výšky asi 3.000 m

• až do vysokohorského regionu v blízkosti ledovce Ortler (např. Monte Livrio - druhý nejvyšší středisko s letním lyžováním v Alpách) a do nadmořské výšky až 3.905 m

Flóra a fauna:

Charakteristickým znakem je velký zdejší počet různých druhů alpské flóry a fauny. Lov jako takový je zakázán, přestože stále se zvyšující stavy volně žijících živočichů působí velké škody na porostech stromů a je též příčinou škod v zemědělství. Proto dostávají určití lovci každoročně několik zvláštních povolenek k odlovu. Pro lov ryb je v národním parku vydáváno zvláštní povolení.

Historie

Již od počátku 20. století se začalo uvažovat o zřízení ochrany přírody v oblasti Ortles a v roce 1935 byla konečně celá oblast vyhlášena za národní park. Nařízení o konkrétních předpisech ochrany přírody bylo přijato v roce 1951 a roku 1977 byl park rozšířen. Jeho symbolem je orel skalní.

Infrastruktura:

Pravděpodobně nejdůležitějším spojovacím prvkem v rámci celého národního parku, který spojuje Bormio s Pradem, tedy Lombardii a Jižní Tyrolsko, je Stilfser Joch (Stelvio). Je to druhý nejvýše položený průsmyk v Alpách, který se nachází v nadmořské výšce 2.757 m.

Kromě toho spojuje i švýcarský průsmyk Umbrail (2.502 m.n.m.) prostřednictvím silnice Stilfser - Joch - Passstraße, se Santa Marií v údolí Val Müstair. Průsmyk Passo di Gavia (Gaviapass) pak spojuje města Bormio a Ponte di Legno.